Velkaencyklopedie - Vše, co potřebujete do školy

-      Dílo se skládá ze složek výrazových a tematických, má tedy obsah a formu

-      Rozlišujeme 3 vrstvy:

·         1. Vrstva jazyková

·         2. Vrstva tematickou

·         3. Vrstvu kompoziční

-      Kompozice = uspořádání, výstavba

1.  VRSTVA JAZYKOVÁ

-      Ovlivňuje ji autorem zvolená výrazová forma = poezie, próza, drama + styl každého autora

-      Styl autora:

·         1. Záleží na jeho výběru a uspořádání jazykových prostředků: slovní zásoba (synonyma, antonyma, homonyma, archaismy, neologismy, historismy) + užití řeči (přímá, nepřímá, polopřímá, smíšená) + slovník (spisovná slova, nespisovná slova, hovorová slova, obecná čeština, nářečí, slang, argot, vulgarismy, slova neutrální, termíny, poetismy, citově zabarvená) + syntax – skladba (věty jednoduché nebo souvětí, větné členy)

·         2. Záleží na užití grafických prostředků: ilustrace + typ písma (velikost, podbarvenou, barva, typ, kurzíva, členění do odstavců, užití interpunkčních znamének)

·         3. Záleží na užití obrazných pojmenování = umělecké prostředky = tropy a figury

UMĚLECKÉ PROSTŘEDKY

-      Tropy

·         Jsou založeny na přenášení významu

·         Metafora = přirovnání na základě vnější podobnosti

·         Metonymie = přirovnání na základě vnitřní souvislosti (př. číst Jiráska)

·         Personifikace = zosobnění neživé věci

·         Alegorie = jinotaj – smysl autor ukryje mezi řádky, nevyslovuje se přímo

·         Synekdocha = na místo části se užije celku a naopak (př. vrátil se pod rodnou střechu)

·         Hyperbola = zveličení, nadsázka

·         Ironie = vyjádření záporu kladem

·         Satyra = výsměv

·         Sarkasmus = ostrá satyra

·         Oxymóron = zdánlivě nelogické spojení dvou slov (živá mrtvola)

·         Epiteton = básnický přívlastek

·         Symbol = vznik? – konkrétní předmět dostává abstraktní význam (srdce – láska, bílá holubice – symbol míru)

·         Litotés = opak hyperboly – zjemnění významu (př. nemohu se nepřiznat)

·         Eufemismus = zjemnění výrazu

·         Perifráze = nepříjemný výraz se nahradí opisem

-      Figury

·         Jsou založeny na opakování stejných slov v textu

·         Anafora = stejná slova na začátku veršů po sobě

·         Epifora = stejná slova na konci veršů po sobě

·         Epizeuxis = stejná slova za sebou

·         Paronomázie = slova odvozená od stejného slovního základu se opakují (bratře můj, bratříčku)

·         Epanastrofa = stejné slovo na konci jedné a na začátku druhé sloky

·         Refrén = Stejný verš na závěr každé sloky

·         Aliterace = opakování stejné hlásky, nebo skupiny hlásek (Potkám, potkal, potkala)

·         Asonance = zvuková shoda samohlásek na konci veršů (dělali, plakali)

·         Konsonance = zvuková shoda souhlásek na konci veršů (nebreč, neplač)

·         Apostrofa = oslovení neživé věci nebo nepřítomné osoby (sviť Měsíčku)

·         Aluze = narážka na nějakou politickou, společenskou situaci

·         Řečnické otázky = nečekáme odpověď

·         Eufonie = zvukomalebnost – libozvučnost, užívá hlásky, které vyvolávají nějaké zvukový dojem (hrčel hrkač)

·         Kakofonie = opak Eufonie – nelibozvučnost

·         Paralelismus = dva děje současně, srovnání dvou věcí najednou

·         Antiteze = přirovnání protikladem

·         Parodie = zesměšnění  napodobením

·         Gradace = stupňování významu (můj milý miláčku)

·         Inverze = obrácený slovosled (typické pro Vančuru)

·         Pleonasmus = nějaká věc se zbytečně vysvětluje více slovy (babice stará)

·         Tautologie = když se jiným slovem vyjádří totéž zbytečně (mluv a nemlč)

·         Asyndeton = vynechání spojovacích výrazů

·         Polysyndeton = užití více spojovacích výrazů

2.  VRSTVA TÉMATICKÁ

-      K základní tematickým složkám patří motiv – nejmenší tematická stavební jednotka

-      Téma = jakýkoliv jev skutečnosti, je to dějový  ideový základ díla

·         a) Hlavní téma

·         b) Vedlejší téma – epizoda

-      děj lze rozložit na fabuli – souhrn jednotlivých událostí; a syžet – způsob vnitřní výstavby děje

-      postavy

·         a) hlavní

·         b) vedlejší

·         c) typové (zastupují určitou skupinu lidí)

-      Způsob ztvárnění tématu

·         = travestie

o   „zpřízemnění“ vážných témat

3.  VRSTVA KOMPOZIČNÍ

-      = uspořádání, způsob výstavby díla

-      KOMPOZICE CHRONOLOGICKÁ

·         Vypravujeme děj postupně

-      KOMPOZICE RETROSPEKTIVNÍ

·         Od konce

-      KOMPOZICE PARELELNÍ

·         Zachycuje dva více příběhů

-      KOMPOZICE RÁMCOVÁ

·         Dílo se skládá z více příběhů vložených do děje hlavního

-      KOMPOZICE ŘETĚZOVÁ

·         Samostatné příběhy spojené jednou postavou

-      ČÁSTI KOMPOZICE:

·         1. Expozice – uvedení do děje

·         2. Kolize – počátečný zápletka

·         3. Krize – vyvrcholení děje

·         4. Peripetie – obrat v ději

·         5. Katastrofa - rozuzlení