Velkaencyklopedie - Vše, co potřebujete do školy

POVÍDKY Z JEDNÉ KAPSY

Autor: Karel Čapek

Ilustrátor: Cyril Bouda

Číslo vydání: 8. Vydání

Počet stran: 167

Nakladatelství: Československý spisovatel

Rok vydání: 1985

Hlavní myšlenka: Popis života lidí, které spojují náhody.

 KAPITOLA: JASNOVIDEC

Místo: dům, soud, policejní stanice

Čas: 20. století

-      Jsou v knize popisovány skutečné události? Ne

-      Je prostředí skutečné? Ano

-      Ovlivňuje prostředí postavy?

·         Prostředí ovlivňuje chování postav.

Postavy - hlavní: dr. Klapka

-      Vrchní státní zástupce

-      Hamižný, cílevědomý, nekrade, nelže, lidé se ho bojí

-      Chtěla bych mít takového kamaráda?

·         Ne nechtěla, v povídce se pana Klapky všichni bojí, nejspíš bych se ho bála taky.

Postavy – vedlejší: princ Kradagh, pan Janowitz, Hugo Müler, soudce, porota, předseda, pan votant

Stručný obsah: Pan Janowitz jednou navštívil prince Karadaghana, který umí z písma dopisu, jež je schován v obálce, popsat toho člověka, který dopis psal. O svoje zážitky ze schůzky s princem Karadaghanem, se podělí s panem dr. Klapkou, ale ten mu nevěří. Tvrdí, že princ Karadaghan je podvodník a blázen. Nakonec se rozhodne prince navštívit sám a dát mu dopis Huga Mülera, který zabil svého bratra a milenku. Večer, po předání obálky, popisuje princ Mülera jako lovce, který v lidech vidí jenom kořist, myslí si, že vládne nad životem lidí a nemá nikoho rád. Když pan Klapka odchází, poprosí ho pan Janowitz, jestli by se na dopis vraha mohl podívat. Pan Klapka souhlasí, ale pak si všimne, že dopis není Mülera, ale jeho! Jsou to jeho poznámky z vyšetřování, a proto se vymluví, že dopis patří k soudním spisům a nesmí mu ho ukázat. Druhý den pan Klapka usvědčí pana Mülera z vraždy a popisuje ho tak, jak posisoval princ Karadaghan jeho.

Citát z knihy: „Hugo Müler vinen dvanácti hlasy,“ podivoval se předseda „ kdo by to byl řekl! Tak ho Klapka přece jen do toho dostal. Pro něj to je jako hra v šachy nebo lov. On se tak do každého procesu zažere – Pane kolego, já bych ho nechtěl mít svým nepřítelem.“

„Jemu,“ děl pan votant, „to dělá radost, když se ho lidé bojí.“

„Trochu samolibý, to on je.“ řekl zamyšleně ctihodný předseda.

Názor:  Tato povídky se mi líbila, je zajímavé co všechno se dá „přečíst“ z písma.  

KAPITOLA:  TAJEMSTVÍ PÍSMA 

Místo: doma, redakce, sál

Čas: 20. století

-      Je prostředí skutečné? Ne

-      Jsou popisovány skutečné událost? Ne

-      Ovlivňuje prostředí postavy?

·         Prostředí ovlivňuje rozhodování postav.

Postavy – hlavní:

Rubner

-      Redaktor novin

-      Zkušený, ženatý, starší

Paní Rubnerová

-      Žena v domácnosti

-      Prolhaná, nepořádná, smyslná, povrchní, lína, marnotratná, žvanivá, poroučí doma, má špatnou minulost, chce zabít svého manžela

-      Chtěla bych mít takovou kamarádku?

·         No určitě ne! Je líná, takže by se mnou nejezdila na kole a navíc chce zabít svého muže! Fujky! ;)

Postavy – vedlejší: pan Jensen, barman, šéfredaktor

Stručný obsah: Pan Rubner je zkušený redaktor novin, a proto je poslán za grafologem panem Jensenem, aby o něm napsal článek do novin. Večer pan Jensen požádá všechny přítomné, aby mu dali jakýkoliv rukopis. Pan Rubner už má jeden nachystaný a podá panu Jensenovi rukopis své ženy. Pan Jesen ze sklonu písma a teček nad i popisuje paní Rubnerovoujako línou, prolhanou, nepořádnou, marnotratnou, žvanivou…

Když jde Rubner domů začne ženě vyčitat její chyby, paní Rubnerová se rozbrečí, ale pan Rubner ji okřikne, že tohle je nejhorší – tyranie slz!

Citát: Paní Rubnerová zaštkala a povstala, pouštějíc své šití na zem. „Přestaň s tím,“ okřikne ji muž s opovržením „to je ta nejpodlejší tyranie, tahle tyranie slz!“

Ale to už paní Rubenrová ani neslyšela, neboť dusíc se křečovitým pláčem vrhla se do své ložnice.

Můj názor: Povídka se mi líbila, zajímalo by mě, co by zjistili z mého písma.

Myslím si, že pan Rubner byl na svoji ženu, až moc zlý!

KAPITOLA: NAPROSTÝ DŮKAZ 

Místo: Františkovy lázně, doma

Čas: 20. století

-      Je prostředí skutečné? Ne

-      Jsou popisovány skutečné událost? Ne

-      Ovlivňuje prostředí postavy?

·         Prostředí ovlivňuje rozhodování postav.

Postavy – hlavní: soudce Mates (vypravěč)

-      Žárlivý, posedlý, nepřející, nedůvěřivý

Postavy – vedlejší: Martička, milenec (Artur), Toník, opilec

Stručný obsah: Pan Mates vykládá svému kamarádovi Toníkovi o tom, jak podezíral svoji manželku z toho, že je mu nevěrná s mužem, kterého pan Mates bude nazývat Artur.

Pořád jí sledoval, platil jednomu opilci,a by ji sledoval, když jeho žena Martička, odjela do Františkových Lázní na léčení. Jednou panu Matesovi přišel dopis určený panu Arturovi, v němž se Martička ptá, jak se daří jemu a jeho přítelkyni a kdy pojedou k moři. Dále v odpise „pláče“, že jí manžel podezírá z nevěry. Od toho okamžiku jí pan Mates všechno věří, už jí nepodezírá z nevěry. Na konci povídky je ale rozhovor paní Martičky s Arturem, jestli její muž skočil na tu šarádu se špatně adresovaným dopisem. Skočil a oni už se nemusí bát, že budou odhaleni.

Citát:

„Tak co holčičko, pomohlo to?“

„Co, miláčku?“

„ten dopis, cos mu tehdy jako nedopatřením poslala…“

Můj názor: Povídka se mi líbila, ale nebylo od paní Martičky hezké, že podváděla svého manžela!

KAPITOLA: EXPERIMENT PROFESORA ROUSSE

Čas: 20. století

-      Jsou v knize popisovány skutečné události? Ne

Prostředí: Sál, zahrada, policejní stanice

-      Má prostředí vliv na postavy? Ano

-      Je v knize popisováno skutečné prostředí? Ne

Postavy – hlavní:

-      Čeněk Suchánek

·         Vrah, domkař, vyučený zámečník

·         Zlý, mstivý, lstivý

·         Chtěla bych mít takového kamaráda?

o   Ne, zabil svého Josefa. Ještě by zabil mě!

-      C.G.Ross

·         profesor harvardské univerzity

·         veselý, vtipný, milý, normální

o   Mám s postavou něco společného? Ne.

Postavy – vedlejší: Josef Čepelka, ministr vnitra, spravedlnosti, poslanci, policejní prezident, úředníci, právníci, novinář

Stručný obsah: Pan C.G.Ross předváděl novou psychologii. Říká vám normální slova např. plot, pes, jáma, lopata… A vy řeknete první, co vás napadne. Na tento pokus přivedly Čeňka Suchánka, který byl obviněn z vraždy Josefa Čepelky, od kterého údajně koupil auto celé špinavé od krve. Pan C.G.Ross říkal jednoduchá slova pan Suchánek odpovídal (schovat-zahrabat,pucovat-fleky,hadr-pytel,motyka-zahrada,jáma-plot,mrtvola-…). Z jeho výpovědi se dozvěděli, že pan Suchánek zavraždil pana Čepelku a zakopal ho na své zahradě hned vedle plotu. A opravdu, policie našla u plotu zakopaného mrtvého pana Čepelku. Potom se přihlásil další muž. Pan Ross mu dával jednoduchá slova a muž odpovídal v dlouhých větách a úplně všechno co je s určitým slovem spojené. Z toho pan Ross usoudil, že muž je určitě novinář.

Citát:  „Živel!“

„Rozkácené živly. Živelný odpor. Nekalé živly. Živili junáci. Živio!“

Názor: Povídka se mi líbila, ale nelíbilo se mi, že pan Suchánek zabil kvůli autu pana Čepelku.

KAPITOLA: ZTRACENÝ DOPIS

Čas: 20. století

-      Jsou v knize popisovány skutečné události? Ne

Prostředí: Knihovna, jídelna, pracovna, ulice

-      Má prostředí vliv na postavy? Ano

-      Je v knize popisováno skutečné prostředí? Ano

Postavy – hlavní:

-      Pan ministr

·         Zapomětlivý, starý, hodný

·         Chtěla bych mít takového kamaráda?

o   Ne, je na mě moc starý…

-      Boženka

·         Pečlivá, stará, hodná

o   Mám s postavou něco společného? Jenom to, že jsem hodná ;)

Postavy – vedlejší: služebná, kuchař, ministr vnitra, detektivové

Stručný obsah: Pan ministr se začal u večeře chlubit ženě, že dostal veledůležitý dopis. Kdyby se dostal na veřejnost, mohla by být jedna politická strana v pěkné bryndě. Pan ministr hledá v tašce onen dopis, ale nemůže ho najít. Běží do pracovny, hledá, celou pracovnu prohledá, ale dopis pořád nemůže najít. Když se dívá z okna, padne ho, že když jsou v prvním patře, mohl někdo vlézt oknem a dopis ukrást. Ihned se jde podívat ven, jestli je to možné a když zjistí, že z ulice je pěkný výhled na jeho pracovní stůl, zavolá hned ministru vnitra, aby mu poslal nejlepší detektivy. Ti hned začali vyslýchat služebnictvo, pátrat v pracovně a ve městě. Večer, když jde paní Boženka spát, vidí otevřené dveře do knihovny. V knihovně stojí její muž a prohlíží si jednu knihu. Když se ho Boženka zeptá, co dělá, odpoví, že jenom se na něco dívá, ať jde spát. Ráno se zeptá Boženka manžela, co večer dělal v knihovně, ale manžel nic o tom neví. Paní Boženka mu jde ukázat, kde stál a jakou knihu držel v ruce. Její manžel se ihned podívá na tu knihu a otevře ji. Uvnitř leží ten dopis, co tak dlouho hledal.

Citát: „Tak se podívejte, pánové,“ vykládal ministr uváděje sedm nejspolehlivějších mužů do své pracovny, „tady v té místnosti jsem včera nechal ležet jakýsi… eh, velmi důležitý dopis … ve žluté obálce… adres fialovým inkoustem…“

Můj názor: Povídka se mi moc líbila, byla vtipná. Věci, které jsou důležité, musíme schovat tak, abychom je pak našli :D

UKRADENÝ SPIS 139/VII, odd. C

Místo: dům

Čas: 20. století

-      Jsou v knize popisovány skutečné události? Ne

-      Je prostředí skutečné? Ne

-      Ovlivňuje prostředí postavy?

·         Prostředí ovlivňuje chování postav

Postavy - hlavní:

pan Hampl

-      pracovitý, čestný, podezřívavý

Postavy – vedlejší: Vrzal, Pištora, manželka pana Hampla, služebná, Andrlík, ředitel banky, Pepek

Stručný obsah: Pan Hampl dostal důležitý spis, o kterém nesměl nikomu říct. Večer, když pracoval na tomto spisu, začal být unavený, a protože doma nemá žádný sejf, napadlo jeho ženu, strčit spis do krabice od makarónů, ty strčit do spíže, kterou zamykají, kvůli tlusté služebné, které všechno sní. Ve dvě ráno začala služebná pištět, že ve špajzu je zloděj, který ukradl krabici od makarónů a pár konzerv. Hned se začíná vyšetřovat, kdo to byl, ale protože lupiči nebylo vidět do tváře, je to velmi těžké. Nejdříve začínají podezřívat ředitele banky, který bydlí naproti a mohl vidět, jak spis dávají do krabice od makarónů. Poté přijde pan Pištora od policie, který podle způsobu vypáčeného okna pozná, že to byl buď Pepek, nebo Andrlík, ale protože Pepek sedí ve vězení, musel to být Andrlík. Pan Pištora ihned zatkne Andrlíka, který se ke všemu přizná. Pan Pištora vrátí spis panu Hamplovi, ten je šťastný a odmění pana Pištoru sklenicí koňaku a padesáti korunou.

Citát: Pan Pištora se nadšeně rozhlížel po úzké komůrce. „No jo,“ řekl potěšeně, „vypáčil okno dlátem; tak to byl Pepek nebo Andrlík.“

Můj názor: Povídka se mi líbila, ale myslím si, že padesát korun je málo za tak cenný spis, ale na tu dobu to mohlo být hodně.