POVÍDKY MALOSTRANSKÉ

Autor: J.Neruda

Rok vydání: 1965

Číslo vydání: 4.vydání

Nakladatelství: Státní nakladatelství dětské knihy

Počet stran: 275 stran

Ilustrátor: Karel Müller

Téma: Popis života lidí na Malé Straně

Čas: V knize jsou popisovány skutečně události se skutečnými postavami, které vystupují ve skutečném prostředí (Malá Strana)

a)    PŘIVEDLA ŽEBRÁKA NA MIZINU

Postavy=hlavní: pan Vojtíšek-skromný žebrák, hodný, poctivý. K této postavě mám kladný vztah.

baba Miliónová-zlá, ošklivá, nepoctivá, drbna. K této postavě mám záporný vztah.

J.Neruda (vypravěč) = hlavní postavy

Chtěla bych mít takového kamaráda? Pan Vojtíšek by byl dobrý kamarád, protože je hodný a poctivý, ale baba Miliónová je jeho pravý opak, s ní bych moc nekamarádila.

Postavy=vedlejší: pan Šimr, pan Herzl, mlíkařka, pan Kedlický

Děj povídky: Tato povídka vypráví o panu Vojtíškovi, který byl žebrákem na Malé Straně, ale jako žebrák vůbec nevypadal. Znala ho celá Malá Strana, jakmile nějaká hospodyňka uslyšela venku jeho hlas, vyběhla ven a dala mu peníze, někdo mu zase dal trochu polévky. Pan Vojtíšek se měl dobře a nic mu nechybělo. Jednoho dne, když obědval u sochy sv.Trojice, sedla si k němu žebračka, které říkali „baba miliónová“, protože každému kdo jí dal almužnu, řekla: „Pán Bůh vám to milionkrát oplatí“. Baba miliónová začala panu Vojtíškovi nabízet, že můžou být spolu, on je sám a ona taky, takže by se měli lépe. Ale pan Vojtíšek ji odmítnul. Od té doby kolovali Malou Stranou pověsti, že pan Vojtíšek má veliký dům a dvě dcery, pak mu nikdo nedával almužnu a pan Vojtíšek musel odejít žebrat jinam. Další den ho našli lidé umrzlého.

b)   DOKTOR KAZISVĚT

Postavy=hlavní: pan Heribert (doktor Kazisvět)- skromný, vyučený doktor, který nikdy nikoho neléčil. K této postavě mám záporný vztah, i když je pan Heribert hodný

pan rada- starý, hodný pán, který před časem nečekaně „umřel“

J.Neruda (vypravěč)

Mám něco společného s postavou? S panem Heribertem nemám nic společného, straní se společnosti, s nikým nekamarádí a s nikým nemluví.

Postavy=vedlejší: pak doktor Link, pan Kejřík, pan Kdojek, Mužík a Homann, Marie Schepelerová

Děj povídky: Tato povídka vypráví o panu Heribertovi, který byl vyučený lékařem jako jeho otec. Ale pan Heribert nepřijmal žádné pacienty a úplně se stranil lidí. Proto Malou Stranou začaly kolovat pověsti o tom, že pan Heribert je zkažený student. Jednoho dne, když umřel pan rada. Šel průvod směrem k bráně, když chtěli praktikanti zemských úřadů, položit rakev s panem radou na pohřební vůz, sjela rakev na zem tak, že pan rada se v rakvi skrčil a jedna ruka se vyhoupla přes okraj. Zrovna v tu chvíli stál před rakví pan Heribert, který se vracel z procházky. Naklonil se k panu radovi a zkoušel nahmatat puls. Heribert vše řekl, že pan rada není mrtvý a ať ho honem odnesou někam do tepla. Ale lidé mu nevěřili, obzvlášť ne pak doktor Link, který ze smrti pana rady může získat peníze a všem začal říkat, že pan Heribert je doktor Kazisvět. Jenom pak Kejřík, nejlepší přítel pana rady, panu Heribertovi uvěřil a přikázal, ať pana radu odnesou. A co se nestalo. Pan rada se probudil a všichni měli hroznou radost a všichni oslavovali pana Heriberta. Ale pan Heribert i po této šťastné události, se nezměnil, pořád se stranil lidí a přezdívka doktor Kazisvět mu zůstala.

c)    HASTRMAN

    Postavy=hlavní: pan Rybář, kterému přezdívali Hastrman, hodný, snílek.

Chtěla bych mít takového kamaráda? Pan Rybář by nebyl špatný kamarád. Vůbec by mi nevadilo, že sbírá nějaké kameny, které nemají vůbec žádnou cenu.

Postavy=vedlejší:pan Mühlwenzel, pan Šajvl

     Děj povídky: Povídka vypraví o panu Rybáři, kterému říkali projeho oblečení    

     Hastrman. Na Malé Straně se také vypravovalo, že je pan Rybář neskutečně bohatý,    

     protože doma ve skříni měl prý spoustu drahých kamenů. Jednoho dne pan Rybář

     vyšel na ulici s velkou krabící, ve které měl svoje drahokamy. Lidé si povídali, že je

     jde zpeněžit. Pan Rybář je přinesl gymnazijnímu profesoru panu Mühlwenzelovi, aby

     určil jejich cenu. Pan Mühlwenzel však panu Rybářovi pověděl, že se nejedná o drahé

     kameny, ale jen o polodrahokamy, které nemají žádnou cenu. Pan Rybář šel zdrcen

     Malou Stranou domů. Druhý den pan Rybář začal kameny vyhazovat z okna. Když ho

     uviděl příbuzný, pan Šajvl, řekl mu, aby je nezahazoval, i když jsou bezcenné. Pan

     Rybář byl smutný, že není bohatý, ale pan Šajvl ho utěšil, že má přece je – svou

     rodinu.

Můj vlastní názor na knihu: Kniha byla pěkná, ale moc mě nenadchla. Povídky končili většinou smutně, proto bych tuto knihu doporučila starším lidem, kteří nechtějí číst

sci-fi, ale takovou „klasiku“.