Velkaencyklopedie - Vše, co potřebujete do školy

Označují hlásku jedinou. Kdy píšeme i, í a kdy y, ý stanoví tato pravidla:

I.            Po písmenech h,ch,k,r, (tzv. tvrdé souhlásky) se píše y, ý

Př. kýchat, rýpat, hýkat, chytat

Pozn. Ve slovech zvukomalebných a citoslovcích se však po h,ch,k,r v některých případech píše i, např. vari! Hihihi!; někdy je obvyklý obojí způsob např. kykyryký i kikirikí

II.          Po písmenech j,ž,š,č,ř a c (tzv. měkkých souhláskách) se píše i, í

Př. život, jitro, šije, čisto, říkat, cítit

III.       Po písmenech d, t, n se píše y, ý nebo i, í, označují-li tvrdé d,t,n, píšeme po nich y, ý – př. jindy, nynější, tykadla…; jestliže však označují měkké ď,ť,ň píšeme po nich i,í-př. dítě, tisk, nikdo, nízko…

IV.         Po písmenech b,f,l,m,p,s,v,z (tzv. obojetné souhlásky), někdy píšeme i, í a někdy y, ý

2.  V základech slov se píše po souhláskách obojetných y, ý jen v slovech vyjmenovaných a v slovech od nich odvozených, v ostatních se píše i, í.

by,bý: být (bychom, bys, by, bych, byste, abych, abys, aby…, kdybych, kdybys, kdyby…, bytí, živobytí, byt, bytost, dobýti, dobyvatel, nabýti, nábytek, odbýti, odbyt, neodbytný, pozbýti, ubýti, úbytek, starobylý, bývati, bývalý, obývati, obyvatel, přebývati, přebytek, příbytek, zabývati se, zbývati, zbytek, dobytek, bydliti, obydlí, bydliště, bydlo) obyčej (obyčejný), bystrý (bystrost, bystřina, Bystřice), bylina (býlí, býložravec, černobýl), kobyla (Kobylisy), býk (býček, býčí, býkovec), babyka, Bydžov, Hrabyně, Přibyslav, Zbyněk, Zbyslav

být (existovat) x bít (tlouci, mlátit)

nabýt (získat,nabudu vědomosti -> nabydu vědomosti) x nabít (natlouci, pušku)

dobýt (zmocnit se, dobýt hrad) x dobít (zvěř, baterii)

odbýt (ledabyle provést,úkol) x odbít (odtlouci, odbíjí půlnoc)

přibýt (zvětšit se, pobýti) x pobít (potlouci, střechu)

zbýt (zůstat) x zbít (ztlouci někoho, zmlátit)

x sbít (něco ztlouci dohromady)

ubýt (menšit se, ubude) x ubít (utlouci)

bydlo (živobytí, příbytek) x bidlo (tyč)

býlí (plevel) x bílý (barva-bílí koníci)

 x bílit (natírat na bílo)

ly, lý: slyšeti (slyšitelný, slýchati, nedoslýchavý) mlýn (mlynář, mlýnice) blýskati se (zablýsknout se, blýskavice, blýskavý, blyštěti se), polykat (vzlykat, vzlyk, vzlykot, zalykat se), plynouti (uplynouti, plynný, plynulý, rozplynouti se, rozplývati se, splývati, oplývati, plyn, plynárna, plynoměr, plynojem), plýtvati, lýko (lýčí, lýkovec, lýkožrout), lysý (lysina, lyska, Lysá), lýtko, lyže (lyžovati, lyžař), pelyněk, slynouti, plyš, plytký, vlys, Lysolaje, Volyně

vyplývat (ponaučení) x vyplivat (sliny)

lyska (pták) x líska (keř)

lýčený (vyrobený z lýka) x líčený (namalovaný)

slynout (být proslulý, známý) x slinit (sliny)

vlys (ozdobný pás na stěně) x vlis (lisovat, tlačit)

mlýn, mlynář, mlýnice x mlít

lyže x ližiny (trámy)

lyra (nástroj) x lira (italská měna)

my,mý: my (zájmeno  v 1.os.č.mn.) mýti (mycí, myčka, umývat, umývadlo i umyvadlo, umývárna i umyvárna, pomyje, mýval, mýdlo, mydliti, mydlář), hmyz (hmyzí, hmyzožravec), mysliti i mysleti (mysl, myšlenka, pomýšleti, přemýšlěti, vymýšleti, výmysl, úmysl, slýšlení, smyšlenka, smysl, nesmysl, smyslný, nesmyslný, průmysl, myslivec, myslivna, Nezamysl, Přemysl, Křesomysl) mýliti se (mýlka, mylný, omyl, zmýlená), myš (myšina), hlemýžď, mýto (Mýto, mýtné), mýtiti (mýtina, vymýtit, vymycovati), mykati (mykaný), zamykati (odmykati, nedomykavost), vymykati (výmyk), přimykati se, smýkati (smyk, smýčiti, smyčec, smyčka, průsmyk), dmýchati (dmýchadlo i dmychadlo), chmýří, nachomýtnouti se (ochomýtati se), mys, Kamýk, Litomyšl

my (všichni) x mi (mě)

mýt (umývat) x mít (vlastnit)

vymýtat (vymýtit, vykácet) x vymítat (vypuzovat, zahánět, ďábla)

mýlí se (omyl) x milý (laskavý), míli (vzdálenost)

mýval (zvíře) x míval (vlastnil)

py,pý: pýcha (pyšný, pyšniti se, zpychnouti, pýchabka, pych, přepych), pytel (pytlík, pytloviny, pytlák, pytlačiti), pysk (ptakopysk), netopýr (netopýří), slepýš, pyl (oplyovati), kopyto (sudokopytník), klopýtati, trřpytiti se (třpyt, třpytivý, třpytka), zpytovati (jazykozpyt, nevyzpytatelný) pykati (odpykati), pýr (pýř, pýřavka), pýří, pýřiti se, čepýřiti se, Pyšely Spytihněv

pýcha (hrdost) x píchá (bodá)

pykat (za trest) x pikat (schovávaná)

pyl (prášek v květu) x pil (sloveso pít)

slepýš (had) x slepíš (lepidlem)

opylovat (včela) x opilovat (pilníkem)

pysk (ret) x pisk (základ ptačího pera)

sy,sý: sytý (sytost, dosyta, nasytiti, nenasytný, přesytiti), syn (synovec, zlosyn), sýr (syreček, sýrařství, syrovátka), syrový (syrovinka), syrý (syrový), sychravý, usychati i usýchati (osychati i osýchati, vysychati i vysýchati, zasychati i zasýchati), sýkora (Sýkořice), sysel, sýček, syčeti (sykot, zasyčet), sypati (sypký, sýpka, nasypati, nasýpati, násyp, osypaný, osypky, posypati, posýpati, vysypati, vysýpati, zasypati, zasýpati, zásyp), Bosyně, Syneč

syrý (vlhký) x sirý (sirotek)

sypat (cukr) x sípat (chraptět)

sýr, sýra (kousek) x síra (chemický prvek)

sýrový (ze sýra) x sirový (obsahující síru)

syrový (neuvařený)

vy,vý: vy-,vý- (předpona např. vyhoditi, výborný, výstup…), vy (zájméno v 2.os.č.mn.), výheň, vykati, vysoký (vysočina, Vysočany, výše, výška, výšina ,povýšiti, převyšovati, vyvýšenina, zvýšiti, Vyšehrad), vydra (vydří, vydrovka), výr (pták), zvykati (zvyk, zlozvyk, zvyknouti, zvyklost, navyknouti, návyk, odvyknouti, přivyknouti, uvyknouti, obvyklý) žvýkati (žvýkací, přežvykovati, přežvýkavec), výti, výskati (výskot, zavýsknouti), povyk (povykovati), vyza, vyžle, cavyky, kavyl, Vyškov, Výtoň

výt (pes vyje) x vít (plést věnec)

výr (sova) x vír (vodní)

výskat (křičet) x vískat (ve vlasech)

výška (vysoký) x vížka (věžička)

vysunutý x visutý (viset

zy,zý: brzy, jazyk (jazýček, jazykověda, jazykový, dvojjazyčný, jazylka), nazývati (vyzývati, vyzývavý, vzývati, ozývati), Ruzyně

brzy x brzičko

nazývat (jménem) x nazívat (únavou)

ozývat x zívat (únava)

vyzývat (k práci)

vzývat (boha)

Ruzyně, jazykozpyt, jazylka x Zikmund

2.  V koncovkách podstatných a přídavných jmen se řídí psaní i/y po souhláskách obojetných v zásedaě podle toho, patříůli jméno ke vzoru tvrdému nebo ke vzoru měkkému

Jinak se píše:

a)    Jen měkké i v koncovkách vzorů měkkých, tj. v koncovkách podstatných jmen mužského rodu vzorů muž a stroj, ženského rodu vzorů růže (nůše), píseň a kost, středního rodu vzorů moře, stavení a v koncovkách přídavných jmen všech rodů vzoru jarní

b)   Jen tvrdé y v koncovkách podstatných jmen tvrdých vzorů hrad (mužského neživotného), žena (rod ženský), město (rod střední) a vzoru předseda (mužský životný; mimo 3.p.č.j –ovi)

c)    V některých tvarech i měkké, v jiných y tvrdé v koncovkách těchto podstatných a přídavných jmen:

aa) V koncovkách podstatných jmen mužského rodu životného vzoru pán, píšeme měkké i v 1.p.č.mn., např. páni, holubi; tvrdé y ve 4. a 7.p.č.mn. např. pány, holuby…

bb) V koncovkách přídavných jmen tvrdého vzoru mladý píšeme měkké i v 1.p.č.mn., rodumužského životného např. mladí, mílí přátelé – moji přátelé jsou mladí a milí, v jiných tvarech tvrdé y, např. mladý, milý přítel – můj přítel je mladý a milý, mladých a milých přátel apod.

cc) V koncovkách přídavných jmen přivlastňovací vozrů otcův,-ova,-ovo a matčin,-ina,-ino, píšeme měkké i v 1.p.č.mn. rodu mužského životného, např. otcovi, matčini bratři, kdežto v jiných tvarech se píše y tvrdé, např. otcovy, matčiny zájmy…

3.  Psaní –i a –y v 1.p.mn.č. přídavných jmen a v příčestích (v č.mn.min. času a jiných složených tvarech slovesných) slouží jako prostředek mluvnické shody

Řídíme se při tom těmito pravidly:

A.   a) Je-li podmětem mužské jméno životné v množném čísle (má-li tedy koncovku –i,-é,-ové,-í), píšeme v koncovkách příčestí a jmenných tvarů přídavných jmen –i: Úderníci byli vyznamenáni. Moji přátelé mi rádi pomohli…

Platí to i v případech, kdy má životné koncovky podstatné jméno označující věci neživé, např.: Na dvoře stáli dva obrovití sněhuláci…

b) Je-li podmětem mužské jméno neživotné v množném čísle (má-li tedy koncovky –y,-e), píšeme v koncovkách příčestí a v jmenných tvarech přídavných jmen –y: Automobily startovaly. Poškozené stroje byly včas opraveny…

c) Je-li podmětem ženské jméno kteréhokoli vzoru v čísle množném, píšeme v koncovkách příčestí a v jmenných tvarech přídavných jmen –y: Brigádnice byly zvědavy na výsledek soutěže…

d) Je-li několik podmětů rodu středního a alespoň jeden z nich v čísle jednotném, má přísudek koncovku –y, jako u neživotných jmen rodu mužského a jmen rodu ženského: Československo, Polsko, Bulharsko a Rumunsko uzavřely mezi sebou četné obchodní dohody.

B.    Skládá-li se podmět z několika souřadně spojených jmen různého rodu nebo životnosti (u rodu mužského), řídí se shoda těmito pravidly:

a)    Je-li mezi jmény v podmětu jméno rodu mužského životného závisí psaní –i nebo –y v tvarech příčestí nebo jmen přídavných na těchto okolnostech:

aa) Jsou-li všechna jména v jednotném čísle, píše se u přísudku v množném čísle vždy jen měkké –i: Otec a matika byli v divadle.

bb) Jestliže některé jméno nebo všechna jména podmětu jsou v čísle množném, píše se měkké –i vždy tehdy, když přísudek následuje za podmětem: Všechny žákyně a jeden žák byli odměněni za dobrý prospěch. Všichni žáci a žákyně byli odměněni za dobrý prospěch. Odměnění žáci a žákyně byli hrdi na výsledky své práce. Lidé a stroje zvítězili v závodě s časem.

Předchází-li však přísudek před podmětem, je obvyklá shoda s nejbližším jménem několikanásobného podmětu

b)   Není-li mezi jmény v podmětu jméno mužské rodu životného, je v přísudku shoda podle jména mužského rodu neživotného nebo podle jména rodu ženského: Stoly, židle a křesla byly čerstvě natřeny.

Předchází-li přísudek před podmětem, řídí se shoda obvykle podle jména nejbližšího: Na louce se pásla jehňata a ovce (Na louce se pásly jehňata a ovce)

C.    Mluvnická shoda se uplatňuje vždy tehdy, je-li mluvnický rod podmětu jednoznačný. Jinak nastupuje tzv. shoda podle smyslu, tj. uplatňuje se zřetel k přirozenému rodu podmětu. Je to především tehdy, je-li podmět vyjádřen bezrodým zájmenem. Např: Co my jsme se vás s tím natrápily! (jde-li o ženy) . Co my jsme se vás s tím natrápili! (jde-li o muže a v případech ostatních). Podobně i v případech, kdy není podmět vyjádřen zájmenem: Co jsme se vás natrápily!-…natrápili! – Kde jste zase byly? (o děvčatech) apod.

Ve větách s podmětem všeobecným (který není samostatně vyjádřen a jímž se rozumí někdo,lidé…) je vždy shoda podle rodu mužského životného: Zvonili poledne. Hlásili to v rozhlase… - Podobně též: Všem závodům! Žádáme, abyste nám včas oznámili…

Shoda podle smyslu nastupuje často rovněž tehdy, je-li souvislost přísudku s podmětem jen volná; bývá tomu tak zejména, je-li přísudek slušný mluvnický podmět ve větě předcházející. Např. Děvčata litovala, že už pobyt končí a že se musí rozejít.

D.   Je-li podmět obsahující jména živých bytostí různého rodu vyjádřen výrazem rozvitým (s předložkou s) a mužské jméno životné je jen v rozvíjejícím členu, řídí se shoda těmito pravidly

a)    Je-li řídícím členem takového rozvitého výrazu podstatné jméno rodu ženského v čísle množném (např. dívky s hochy), může se v přísudku vždy psát tvrdé –y.

Tvrdé –y píšeme zejména tehdy,

aa) předchází-li přísudek před podmětem, např. Vrátily se již dívky s hochy?

bb) je-li ženské jméno v dané souvislosti významem závažnějším např. Matky s kojenci měly vyhrazeno oddělením v předním voze.

Není-li tomu tak, lze v koncovce přísudku psát též měkké –i podle mužského jména životného v členu rozvíjejícím: Výletnice se svými průvodci se již vrátily (i vrátily)

b)   Je- li řídícím členem takového rozvitého výrazu jméno rodu středního v čísle množném (např. děvčata s hochy), řídí se tvar přísudku obvykle podle tohoto jména. Vždy se zachovává shoda mezi jménem v 1.pádě a tvarem přísudku, je-li toto jméno svým obsahem závaznější nebo předchází-li přísudek před podmětem. Např. Děvčata se psem se procházela v parku

Není-li tomu tak, může se tvar přídusku řídit podle mužského životného jména v členu rozvíjejícím: Děvčata s hochy běhali bosi, Děvčata s hochy běhala bosa

c)    Jsou-li všechna jména takového rozvitého výrazu v čísle jednotném a jedno z nich je rodu mužského, bývá přísudek často v množném čísle a píše se v něm měkké –i: Přišli k nám na návštěvu Eva s Pavlem. Babička s vnoučkem seděli na lavici před domem.