Slovní druhy
18. 12. 2011
PODSTATNÁ JMÉNA (substantiva)
- 1. NÁZVY OSOB, ZVÍŘAT A VĚCÍ = podstatná jména konkrétní (označují to, co můžeme vnímat smysly, šáhnout si…)
· Dělíme na:
o A) Obecná – charakterizují osobu, zvíře nebo věc např. otec, pes, dům
o B) Vlastní – označují určitou osobu, zvíře nebo věc – podle významu rozeznáváme vlastní jména osobní, národní, zeměpisná a místní
· Dále dělíme na:
o A) Hromadná – popisují jednu věc větším množstvím př. Uhlí, dříví, prádlo
o B) Pomnožná – popisují více věcí menším množstvím př. Sáňky, dveře, brýle, lázně
o C) Látková – př.voda
- 2. NÁZVY VLASTNOSTÍ, DĚJŮ, ČINNOSTÍ, STAVŮ A VZTAHŮ = podstatné jméno abstraktní (to, co nemůžeme vnímat smysly, šáhnout si…)
PŘÍDAVNÁ JMÉNA(adjektiva)
- Dělíme na:
· A) Tvrdá – mladý
· B) Měkká – jarní
· C) Přivlastňovací – otcův, matčin
- Stupňujeme:
· Máme tzv.:
o Dlouhé tvary – zdravý
o Krátké tvary – zdráv = JMENNÉ TVARY
ZÁJMÉNA (pronomina)
- Dělíme na:
· Osobní (já,ty,on…)
· Přivlastňovací (můj,tvůj,váš…)
· Ukazovací (ten,ta,to…)
· Tázací (kdo?co?jaký? který? čí?)
· Vztažná (kdo,co,jaký,který,čí)
· Neurčitá (některý, někdo, něco)
· Záporná (nic, nikdo, ničí, žádný)
- Skloňování zájmena jenž
Jednotné
|
|
Rod mužský
|
Rod ženský
|
Rod střední
|
|
1
|
jenž
|
Jež
|
Jež
|
|
2
|
Jehož – bez něhož
|
Již – bez níž
|
Jehož – bez něhož
|
|
3
|
Jemuž – k němuž
|
Jíž – k níž
|
Jemuž – k němuž
|
|
4
|
Chlapec – jehož
|
Již
|
Jež
|
|
|
Les – jejž
|
|
|
|
6
|
O němž
|
O níž
|
O němž
|
|
7
|
Jímž – s nímž
|
Jíž - s nímž
|
Jímž – s nímž
|
Množné
|
|
Rod mužský
|
Rod ženský
|
Rod střední
|
|
1
|
Stromy jež
Chlapci již
|
Jěz
|
jež
|
|
2
|
Jichž – bez nichž
|
||
|
3
|
Jimž – k nimž
|
||
|
4
|
Jež
|
||
|
6
|
Jichž – o nichž
|
||
|
7
|
Jimiž – s nimiž
|
||
ČÍSLOVKY (numeralia)
- 1. Základní – ptáme se kolik? Př. Jedna, dva, tři, čtyři, pět …
- 2. Řadové – ptáme se kolikátý? Př. První, druhý, třetí, čtvrtý, pátý…
- 3. Násobné – ptáme se kolikrát? Př. Jedenkrát, dvakrát, třikrát, čtyřikrát, pětkrát…
- 4. Druhové – ptáme se kolikery? Př. Jedny, dvoje, troje, čtvery, patery…
- 5. Podílné – ptáme se pokolika? Př. Po jedné, po dvou, po třech, po čtyřech, po pěti…
SLOVESA (verba)
- Určujeme:
· Osobu (persona) – já, ty, on, ona, ono…
· Číslo (numerus) – jednotné (singular), množné (plural)
· Čas (tempus) – minulý (présens), přítomný (préteritum), budoucí (futurum)
· Způsob (modus) – oznamovací (indikativ), rozkazovací (imperativ), podmiňovací (kondicionál)
· Rod (genus verbi) – činný (aktivum), trpný (pasivum)
o Rod činný – podmět je původcem děje vyjadřuje, co činí podmět
o Rod trpný – podmět není původcem děje, slovesný tvar vyjadřuje, co činí někdo jiný než podmět
o Př. Učitel chválí žáka (č) -> Žák je chválen učitelem (t)
§ Televize vysílala zajímavý pořad (č) -> Pořad byl vysílán televizí (t)
§ Hrad obléhali Husité (č) -> Hrad byl obléhán Husity (t)
§ Dělníci staví dům (č) -> Dům se staví dělníky (t)
· Vid (aspekt) – dokonavý (perfektivum), nedokonavý (imperfektivum)
o Dokonavé sloveso
§ Vyjadřuje děj ohraničený nebo jednorázový
§ Vyjadřují děj v minulosti (napsal jsem) nebo v budoucnosti (napíšu)
§ Nemůže vyjádřit přítomný děj
§ Nést (budu nést) – dává smysl -> nedokonavý
o Nedokonavé sloveso
§ Vyjadřuje děj probíhající nebo opakovaný
§ Vyjadřuje přítomnost (píšu), minulost (psal jsem), budoucnost (budu psát)
§ přinést (budu přinést) – nedává smysl -> dokonavý
o Př. Koupit (d) -> kupovat (n)
§ Říct (d) -> říkat (n)
§ Dát (d) -> dávat (n)
§ Zaspat (d) -> spát (n)
§ Dopravit (d) -> dopravovat (n)
· Třída
o Podle 3 os.č.j. rozlišujeme 5 slovesných tříd
§ 1. Třída –e (př. Číst -> on čte)
v vzory:
Ø Nese -> nesl (tvrdý vzor)
Ø Bere -> bral (tvrdý vzor)
Ø Maže -> mazal (měkké vzory)
Ø Peče -> pekl (měkké vzory)
Ø Umřel -> umřel (měkké vzory)
§ 2. Třída – ne (př. Stavět -> on staví)
v Vzory:
Ø Tiskne -> tiskl
Ø Mine -> minul
Ø Začne -> začal
§ 3. Třída – je (př. Budovat -> on buduje)
v Vzory:
Ø Kryje -> kryl
Ø Kupuje -> kupoval
§ 4. Třída – í (př. Sedět -> on sedí)
v Vzory:
Ø Prosí -> prosil
Ø Trpí -> trpěl
Ø Sází -> sázel
§ 5. Třída – á (př. Namáhat -> on se namáhá
v Vzory:
Ø Dělá -> dělal
- Druhy sloves
· Plnovýznamová slova – kreslit, cvičit
· Modální – způsobová – chtít, muset, smět, moci – pojí se ve větě s infinitivem a tvoří přísudek slovesný (chce studovat)
· Fázová – začít, začínat, přestat, přestávat => ve větě s infinitivem -> přísudek slovesný
· Pomocná – být, bývat – jsou součástí složených slovesných tvarů (přišel jsem, budu podnikat)
· Byl bych býval přišel – holý přísudek slovesný
· Sponová – být, bývat + stát se, stávat se ->ve větě tvoří přísudek jmenný se sponou př. Byl učitelem, stanu se fotografem
- Další dělení:
· Zvratná – kreslí si
· Násobená (dělat) – nenásobená (dělávat) -> děj se opakuje
· Dokonavá (udělat) – nedokovaná (dělat)
· Předmětová (dát) – bezpředmětová (spát) -> vyžadují předmět – Dát co?
PŘÍSLOVCE (adverbia)
- Vyjadřují různé okolnosti, děje nebo vlastnosti
- Rozlišujeme příslovce:
· Místa – blízko, doma, ve škole
· Času – ráno, večer, zítra
· Způsobu – poslušně, chytře, hloupě
· Míry – moc, málo, trochu
· Příčiny – schválně, úmyslně
- Tvoří se z přídavných jmen -> smutný – smutně
- Příslovečné spřežky – vznikly spojením předložky a přídavného jména, píší se dohromady – př. Zrána, nahoru, doprava, okolo
- Stupňování
· 2. Stupeň – e, ej, jej
· 3. Stupeň – nej + 2 stupeň
PŘEDLOŽKY (prepozice)
- Slova neohebná
- Vyjadřují bližší okolnosti jako příslovce, ale jen ve spojení se jmény
- Samy o sobě nejsou větným členem, vstupují do věty se jmény a tvoří s nimi předložkovou vazbu nebo předložkový pád
- Dělí se na: vlastní (jenom předložkami-s, na, z, pod, po…) a nevlastní (mohou být i jiným slovním druhem-okolo, mimo, vedle…)
- Spojují věty nebo větní členy a dělí se dále na:
· A) podřadící (na začátku věty vedlejší) – protože, když, až, že, jestliže, přestože, aby, totiž, třeba, jako by, jakmile
· B) souřadící (mezi větami hlavními) – ani, ale, však, vždyť, i , a, poněvadž, anebo, nebo, ba
- Z – se 2.pádem, S – se 7. Páde
- Kromě Evy (s 2.pádem), mimo Evru (se 4.pádem)
SPOJKY, ČÁSTICE, CITOSLOVCE (konjunkce, partikule, interjekce)
- Spojky
· Spojují jednotlivé větné členy nebo věty v souvětí
· Samy nejsou větnými členy
· Dělíme je na:
o Podřadící – stojí na začátku vět vedlejších (když, kdybych, ač, protože, jestliže, kdyby, -li, čí, který, kdo, kamkoliv, třebaže, v nichž)
o Souřadící – stojí na začátku vět hlavních (a, i, ani, nebo, také, též, pak, potom, jednak-jednak,ani-ani, hned-hned, dílem-dílem, tu-tu,ba, dokonce, ba i, dokonce i, nejen-ale i, nejen-nýbrž i, nejen-ale dokonce, ale, však, avšak, nýbrž, naopak, jenže, sice-ale, nebo, anebo, buď-nebo, buď-anebo, neboť, vždyť, totiž, zajisté, však také, proto, a proto, a tudíž, tedy, a tedy, a tak, tak, zdali-či, zajisté, nadto, jak-tak, a přece)
- Částice
· Uvozují samostatné věty
· Vyjadřují různý postoj mluvčího
· Kéž, ať, nechť, což, ano-ne, zdali pak
- Citoslovce
· Vyjadřují city, nálady, hlasy, zvuky
· Stojí-li na začátku věty, píšeme za nimi čárku, ale plní-li funkci přísudku, čárkou je neoddělujeme
· Ach, bú, vrkú, prásk, bum
