Vnitřní geologické děje
- Hlavní znaky: teplo, pohyb hmot
- Projevy: pohyb litosférických desek, vznik pohoří, zdvih a pokles pevniny, další poruchy zemské kůry (vrásnění, zlomy)
- Vznikají horniny vyvřelé a přeměněné
- Většina probíhá v dlouhých časových obdobích, výjimkou jsou krátkodobé procesy: sopečná činnost, zemětřesení
a) PEVNINOTVORNÉ POHYBY ZEMSKÉ KŮRY
- Projevují se zvedáním nebo klesáním zemské kůry (zemská kůra vykonává pozvolné kolébavé svislé pohyby)
· Př. Skandinávie: stoupá (o 4mm/rok)
- Čtvrtohory: Skandinávie pokryta mocným ledovcem – tání ledovců – zmenšení váhy-> Skandinávie stoupá-> moře ustupuje
- Nizozemí: klesá (30cm/100let)
- Zatěžování nánosy (usazení)-> klesá
b) POHYBY LITOSFERICKÝCH DESEK
- Litosféra rozlámána na desky: Euroasijská, Pacifická, Americká, Africká, Indoaustralská, Antarktická
c) VZNIK A ZÁNIK ZEMSKÉ KŮRY
ZEMSKÁ KŮRA
- Pevninská
· Tvoří kontinenty
· Starší a mocnější
· Nejstarší části kontinentů se nazývají jádra nebo štíty, z velmi starých horniny (3,5miliardy let)
- Oceánská
· Tenčí
· Je mladší
VZNIK ZEMSKÉ KŮRY
- Středooceánské hřbety – na nich se nejvíce projevuje vnitřní energie země-> litosféra zde praskne a vytvoří se zlom (trhlina; nejčastěji v nejvyšším místě)-> vytéká čedičové magma-> chladne a tuhne-> z utuhlého magmatu vzniká nová oceánská zemská kůra-> oceán se rozpíná a kontinenty se od sebe vzdalují
- Stáří oceánská zemské kůry vzrůstá od středooceánských hřbetů (nejmladší) směrem k pevninám (nejstarší)
- Zánik zemské kůry – při podsouvání litosférických desek; v oblastech oceánských příkopů (subdukce) – 2 možnosti
· a) podsunutí 1 litosferické desky pod druhou – dochází k roztavení zemské kůry-> vzniká magma-> magma stoupá vzhůru a proniká litosférou-> vytváří se řetěz vulkanických ostrovů (ostrovní oblouk; př. Japonsko, Filipíny)
· b) oceánská deska se zasouvá pod desku pevninskou-> na okrajích kontinentu vzniká pásemné pohoří (Andy, Amerika)
· c) střet dvou pevninských desek-> dochází k vrásnění->tzv. pásemná pohoří (vysoká protáhla horstva)-> zemská kůra nezaniká, pouze se deformuje; př. Himálaje – indoaustralská + euroasijskou; Pyreneje, Karpaty, Alpy – euroasijská + africká
- Na mapách se zemětřesné, vulkanické a horotvorné oblasti nápadně projevují na zemském povrchu jako dlouhá téměř souvislá, činná pásma -> okraje litosférických desek
- Zde se nejvíce projevuje vnitřní energie země.
- Pevninské desky tvořily v geologické minulosti jednu velkou prapevninu. (Pangea)- během druhohor (před 200mil. lety) se postupně rozdělila na jednotlivé světadíly a tento rozpad a pohyb pevnin pokračuje i v dnešní době (rychlost je několik cm/rok – 6cm/rok)
Hlavní důkazy v pohybu litosférických desek
- 1) tvar pobřeží (Jižní Amerika + Afrika)
- 2) obdobná geologická stavba protilehlých pobřeží (složení hornin, pokračující geologická tělesa)
- 3) nálezy zkamenělin stejných rostlin a živočichů (na pevninách, nyní od sebe vzdálených)
d) SOPEČNÁ ČINNOST
- Sopky neboli vulkány jsou z nejvýznamnějších projevů Země
- Víc jak 700 činných sopek (posledních 2000let)
GEOLOGICKY NEJMLADŠÍ OBLASTI:
- Jižní Evropa
- Západní pobřeží Ameriky
- Nový Zéland
- Sopečná činnost souvisí se vznikem a pohybem magmatu
- Magma vzniká a shromažďuje se v magmatickém krbu-> nejčastěji jsou ve spodní části litosféry-> magma se pohybuje směrem k povrchu
- Pohyb magmatu je způsoben tlakem v zemské kůře, roztavená hmota má menší hustotu než okolní horniny
· Magma se nedostane na povrch (hlubinný magmatismus)
o Utuhne pod povrchem
o Masivy
· Magma se dostane na povrch (povrchový magmatismus-sopečná činnost)
o Magma se mění v lávu
- Z magmatického krbu vystupuje magma jícnem (komínem, sopouchem) a na povrchu je zakončena sopka kráterem
· Výlevy lávy jsou doprovázeny také vyvržením sypkých sopečných vyvrženin – sopečný popel, prach a sopečné pumy (utuhlé kusy lávy)-> mohou tvořit mocné vrstvy tufu
- Smíšená sopka je stratovulkán, kdy se střídají výlevné lávy a sopečné pumy s popelem (př. Vesuv)
NÁSLEDKY SOPEČNÝCH ČINNOSTÍ
- Sopečná činnost tvoří sopečná pohoří (př. Doupovské hory, České středohoří)
- Jednotlivé sopky mívají obvykle tvar kuželů nebo kup
ČINNÉ SOPKY
- Vesuv (Itálie), Etna (Sicílie), Stromboli, Island
- Sopky u nás
- Vyhaslá – Komorní hůrka u Chebu, Venušina sopka u Bruntálu – čtvrtohory
- Říp, Milešovka, Doupovské hory – třetihory
- VYUŽITÍ SOPEČNÉ ČINNOSTI ČLOVĚKEM
- Tepelná energie, půdy, které vznikají na sopečných horninách, jsou nejúrodnější
JEVY DOPROVÁZEJÍCÍ SOPEČNOU ČINNOST
- Výrony horkých plynů a par
· Fumaroly – sirovodík, CO2, SO2, vodní páry
· Ze sopečných roztoků se na sopkách vylučuje žlutý roztok síra
- Chladné výrony CO2
· Mofety – u nás vzácně, NPR
- Vývěry horkých minerálních vod
· V okolí činných i vyhaslých sopek, nebo v okolí hlubokých zlomů -> vřídla
· Vřídla – voda se ve větších hloubkách ohřívá a obohacuje o minerální látky
· Kromě vřídel sem patří taky gejzíry- vřídla kdy horká voda tryská v pravidelných časových intervalech
e) ZEMĚTŘESENÍ
- Výrazný projev vnitřní energie Země
- Patří ke krátkodobým projevům a účinky bývají katastrofické
- Kde nejvíce? Rozhraní litosférických desek a pásemná pohoří
- Dělíme podle vzniku:
- TEKTONICKÁ
· Nejčastěji dochází k vyrovnávání napětí vyvolané pohybem litosférických desek
· Jsou nejrozšířenější a nejničivější
- SOPEČNÁ
· Doprovázené erupcí
- ŘÍTIVÁ
· Důlní
· Jeskyní – propadáním stropů
- HYPOCENTRUM – ohnisko zemětřesení
· Místo kde vzniká zemětřesení
· 30-60km
· Odtud se šíří seizmické (zemětřesné) vlny, všemi směry
- EPICENTRUM – povrchové ohnisko zemětřesení
· Místo na povrchu země přímo nad hypocentrem
· Zde jsou otřesy nejsilnější
- SEIZMOGRAFY - speciální grafy, které zaznamenávají zemětřesení
- MĚŘENÍ INTENZITY ZEMĚTŘESENÍ
· Richterova
· 0-9
· Nad 7 stupňů jsou zemětřesení vzácné
· Projevy: vznik terénních vln, prasklin v půdě…
· Druhotné projevy: Sesuny půdy, lavin, řícení skal, příbojové vlny (Tsunami)
· Př. Čína 1975 – 836 000 mrtvých
· ČR – leží mimo hlavní zemětřesné oblasti, pouze malé otřesy v západních Čechách (okolí Chebu)
PORUCHY ZEMSKÉ KŮRY
- VĚTŠINA USAZENÝCH A VYVŘELÝCH HORNIN SE PŮVODNĚ ULOŽILA VODOROVNĚ
- Většinou nezůstávají a během dlouhých geologických období dochází k deformaci (poruchám) zemské kůry
- TEKTONINCKÁ GEOLOGIE
· Se zabívá stavbou a poruchami zemské kůry
TEKTONICKÉ PORUCHY (DEFORMACE ZEMSKÉ KŮRY)
- Příčiny:
· 1. Tlaková a tahové síly
o Rozdělení podle směru působení síly
o Na:
§ a) svislé (radiální)
§ b) vodorovné (tangenciální)
· 2. Vysoká teplota, která způsobuje, že horniny se stávají plastičtější
- Rozdělení tektonických poruch na:
· 1. Vrásy (patří k plastickým deformacím) – struktury spojité
· 2. Zlomy (křehké deformace) – struktury nespojité
· 3. Složité (kombinace 1 a 2) => celá pohoří
VRÁSY
- Zprohýbané vrstvy hornin, vzniklé dlouhodobým působením bočního tlaku (síly vodorovné – tangenciální)
- Druhy vrásnění
· Přímá
· Šikmá
· Ležatá
- Vrásový přesmyk – vzniká přetržením středního ramene
- Příklady zvrásněných vrstev u nás
· Barrandova skála v Praze
ZLOMY
- Vznikají porušením souvislosti vrstev hornin
- Dochází k pohybu horninových ker -> změna jejich polohy
· 1. POKLES
o Působením tlakových sil ve svislém směru
· 2. PŘESMYK
o Vzniká působením tlakových sil ve vodorovném směru
o Dojde k zmenšení prostoru
SLOŽITÉ TEKTONICKÉ PORUCHY
- PROLOM = PŘÍKOPOVÁ PROPADLINA
· Soustava rovnoběžných zlomů v zemské kůře
· Doje k poklesu schodovitému ke střední kře
· Např. Boskovická brázda, Podkrušnohorský prolom
- HRÁSŤ
· Střední, kra nejvýše
· Vznikají kerná pohoří
· Ještěd, Kosíř
- PŘÍKROVY
· Patří mezi nejsložitější deformace -> vznikají z velkých vrásových a zlomových struktur
· Jde o dalekosáhlá přesunutí vrstevních souborů (i několik kilometrů – přes sto) např. Alpy, Karpaty
· Při přesouvání příkrovů byly vrstvy současně velmi složitě zvrásněny
f) HOROTVORNÁ ČINNOST
- Soubor dějů v zemské kůře, který vede ke vzniku pohoří (vrásnění, zlomy…)
- Bývá spojena s výstupem magmatu (= vytvářejí se vyvřelé horniny) a je také spojena s přeměněnými horninami
- Vrásnění často předchází dlouhé období ukládání usazenin na dně oceánu (moří) a pak následným bočním tlakem (vyvolaný střetem 2 litosférických desek)-> dojde ke zvrásnění hornin do příkrovového pohoří (pásemná pohoří až 100km) např. Himaláje, Alpy, Kavkaz, Pamír – > Alpinsko-himálajským vrásněním – začalo koncem druhohor, vrcholilo v třetihorách a dodnes není ukončeno
